Tarotové karty » Vaše dotazy - moje odpovědi



Vložit příspěvek
Jméno:
E-mail:
Zprava:
:-) :-( ;-) :-D 8-) :-O :-P

09.02.2020 09:04
Lucie
Dobrý den, moc Vám děkuji za Vaši odpověď. Ještě by mě zajímala jedna věc? Jestli si myslíte, že když se nějaké ženě mají narodit děti? Jestli jsem to správně pochopila, tak mají přijít taky ve správný čas, jestli ta dušička miminka pozná, kdy je ten správný čas do ní proniknout? Děkuji jinak Vám přeji příjemný den. S pozdravem Lucie :-D

08.02.2020 12:56
Jana
K osudovým záležitostem bych řekla, že nejdou urychlit, že přicházejí v ten správný čas, až situace dozraje. Když něco lámete přes koleno, tak je to celé nanic. Ale když jdou věci jakoby sami, zapadají do sebe jako puzzle, tak je to to ono. Většinou to člověk urychlí tak, že to úplně pustí z hlavy a přestane se o tu určitou záležitost snažit. Tím to přestane brzdit a dá tomu prostor, energie mohou proudit, ale musí se člověk toho pustit. :-)

08.02.2020 10:34
DaMu
p.Lucie osudovou věc prostě poznáte, souzní s Vámi, splní se Vám nějaké přání a situace na sebe navazují....prostě něco chcete, to něco se nabízí, vzniká pro to - něco - prostor ve Vašem ivotě a máte z toho i dobrý pocit. ;-) asi tak

08.02.2020 08:46
Lucie
Ještě mě napadlo k těm osudovým věcem? Jestli musíme svorně čekat na ně nebo lze to třeba i nějak urychlit? Třeba něco pěkného nebo zajímavého? Děkuji s pozdravem Lucie :-D

08.02.2020 08:31
Lucie
Dobrý den, milá pani Damu, ráda bych se Vás prosím zeptala, jak člověk v tom životě pozná, že se na něho něco osudového chystá? Zjistíto, až zpětně nebo ne? Vím, že jste mi jednou psala, že se tomu nedá předejít? Děkuji s pozdravem Lucie :-(

03.02.2020 13:44
DaMu
opět je to individuální.

03.02.2020 10:36
Lucie
Dobrý den, moc Vám děkuji za Vaši odpověď a jen by mě zajímalo? Jestli si myslíte, že ty vztahy ty postoje k nim jsou dány spíše životními zkušenostmi nebo co nám ten život přinese do naší životní cesty? Jinak Vám přeji jen to nejlepší v životě :-D

02.02.2020 16:57
DaMu
p. Lucie to je u každého člověka individuální.

02.02.2020 11:23
Lucie
Dobrý den, milá pani Damu, ráda bych se Vás ptala, jaký je podle Vás smysl navazování vztahů partnerských, kromě nějakého socializačního, potomstvo atd. Dneska jsem se bavila s mými rodiči a ty mě řekli, že dneska jsou ty vztahy bohužel tak 50 na 50 procent, jestli mě chápete? Kolem sebe to vidím, že je hodně svobodných matek atd nebo se ty vztahy po nějaké době rozpadají. Dneska je to hodně častý jev. Myslíte si, že co se týče vztahů to nechat osudu nebo si třeba dobrovolně říci, že člověk třeba žádného chlapa nechce, jelikož už se nechce spálit a žít dobrovolně třeba třicet let sám, jelikož vlastně nikdy nevíte co Vám ten život přinese a koho? Někdo volí třeba cestu se několikrát dobrovolně spálit a někdo je celý život sám. Co je podle Vás lepší varianta v tom životě? Děkuji s pozdravem Lucie :-D

23.01.2020 17:00
DaMu
A protože se historie opakuje, znovu prosím všechny, kteří mi volají o konzultaci po telefonu, pokud si domluvíme termín,tedy přesnou hodinu, aby tuto hodinu striktně dodrželi.Nějakých pár minut určitě roli nehraje, ale pokud zavoláte o půl a více hodiny později, nebo nezavoláte vůbec, znamená to pro mne časový problém a pro Vás,že konzultace neproběhne. Vím, je to zdarma a nic se tedy pro vás jako klienta neděje, ale já musím být v domluvený termín na telefonu a ještě na nějakém bezpečném místě, protože např. v obchodě, nebo na ulici se opravdu konzultace dělat nedají. :-( Mám ještě další možnosti, termíny nedomlouvat a nechat klienta volat až se trefí do správné časové konstalace a nebo poradnu zrušit a nechat pouze placené termíny. No to prozatím nechci. Tak uvidíme. Děkuji za pochopení ;-)

22.01.2020 11:49
DaMu
p. Jano děkuji za doporučení na knihu, určitě se po ní podívám a také jednu přidám.Jde o knihu od mladičké autorky a jsou to autorizované příběhy lidí, kteří to měli v životě no řekněme hodně složité.Ale vždycky to zvládli. Ta tečka patří k názvu knihy. Gabriela Jakoubková .Tak a znovu Přeji krásné čtení ;-)

22.01.2020 11:20
Jana
Hezký slunečný den přeji, ted čtu zajímavou knížku "Nejmenuji se Miriam". Radím přečíst tomu, kdo má pocit, že mu všichni kolem ubližují, že má hrozný život. Co všechno člověk dokáže přežít,to žasnu. Paní Dano, několikrát jsem si řekla, že Lucii již nenapíšu, ale pak to nevydržím. Přeji Všem hodně zdraví v novém roce. P.S.Světlonoška a Trny v čase nyní kolují po všech mých kamarádkách. :-P

21.01.2020 20:51
DaMu
p. Lucie to je pořád a pořád dokola už několik let, už mě to opravdu nebaví. Žádnou radu ani nezkusíte, pořád si melete svoje na všechno máte svoji pravdu. Sebelítost,kydání špíny na druhé a potřeba být politována, nic jiného to z Vaší strany není a Vám není pomoci. Rozhlédněte se, třeba uvidíte jak na tom lidé okolo Vás jsou.

21.01.2020 18:34
Jana
Píšete romány, celé jsem to nedala. Kousek jsem přečetla a řeknu vám jedno. Neobhajujte se pořád, nic nezdůvodňujte a dělejte si, co vy sama uznáte za vhodné. Nikomu nic nevysvětlujte. S těmi depresemi to nemáte lehké, všechno to má jeden jediný důvod a to, abyste se naučila spoléhat pouze sama na sebe. Nic od nikoho neočekávejte, až se s tím smíříte a řeknete si...ano, budu se spoléhat jen sama na sebe, tak potom se vaše situace zlepší. Ale napřed se s tím musíte smířit. To není rezignace, ale přijmutí toho, co nedokážete změnit. Druhé lidi nezměníte.

21.01.2020 17:40
Lucie
Dobrý den, ráda bych se Vás prosím zeptala, co mám dělat, když svoji sestru vůbec nevídám, nevím s kým se kde setkávám atd a ona vůbec nic neví o mě, zda jsem svobodná nebo bezdětná atd. Moje matka se do toho neplete, tak její to úplně ukradené. Mě je to potom hodně moc líto, že to v tom životě tak je? Já bohužel fakt nemám vůbec žádnou podporu v tom životě. Jak mě psala paní Konchedras jednou, tak mojí matce je úplně ukradené s kým se kde stýkám atd. Jak jsem Vám už říkala, tak já jsem v minulost byla tajně u kartářky a tam jsem jí to všechno vypovídala. Moje matka je úplně lhostejná k našim životům, jestli mě chápete. Mě to už nebaví dělat všechno na tajnačku a když mě vůbec nikdo psychicky nepodpoří. Je to potom docela smůla v tom životě. Já se v tom životě fakticky musím hodně opírat o ty karty a tak. Jelikož psychickou podporu nemám vůbec v nikom. Matka se o mě vůbec nezajímá. Kdybych porodila třeba deset dětí. Tak je jí to úplně jedno. Na koho se tedy v tom životě můžu spolehnout, když ne na ni ani na jejího manžela? Co proto můžu udělat do budoucnosti? Děkuji s pozdravem Lucie :-D

21.01.2020 16:33
Lucie
Moje babička vždycky říkála, že její jedno s kým se kde tahám a atd. A přitom ona mě nepřeje nic vždycky, když se spolu bavíme, tak se ke všemu k mému životu staví hodně negativně. Druhým přeje vždycky atd. Vždycky mě říkala, že mám staré partnery atd. Já jsem třeba nikdy neříkala, že se mě líbí ty jejich. Ona nepřeje vůbec mládí a rozvoji mladému člověku, já jsem si vždycky musela všechno hodně těžko dupat v té mé rodině. Přiznám se, že jsem to vždycky potom rozebírala s nějakou kartářkou, aby mě trochu podpořila, když moje vlastní babička a ostatní lidé mě nic nepřáli v tom životě. Je hodně těžké, když vás v tom životě nikdo psychicky ve vašich budoucích krocí nepodpoří a jste na všechno sám, jestli mě chápete? Já jsem to vždycky musela všechno rozebírat na tajnačku atd. V minulosti jsem i brečela u psychiatričky, abych v tom životě vůbec mohla někoho mít, jelikož moje babička a matka s tím nesouhlasili a babičce, když se s ní vždycky bavím, tak nikdy neodsouhlasí mé budoucí kroky, je to těžké, když se musíte vždycky opírat sám o sebe. Babička má třeba známou a ta má dceru a ten její přítel se mě třeba nikdy nelíbil a babička mě vždycky říká jaký je atd. Je hrozně těžké se v dnešním světě prosazovat svoje. Moje babička třeba neví to, že bych si chtěla do čtyřiceti let pořídit nějaké dítě, ale bohužel teď nevím, jak to bude s mým důchodem do budoucna. Momentálně čekám na uznání do budoucna invalidního důchodu, ale musím odpracovat ještě několik deset měsíců, aby mě ho přiklepli. O koho se mám v tom životě opřít, když nemáte v lidech oporu jakou byste chtěla? Co byste mě prosím poradit? Mám se jenom opírat sama o sebe nebo ne? Já se jich vždycky zeptám na názor, ale ostatní se jich neptám na nic. Snažím se vždycky sbírat své zkušenosti za jejich zády, jestli mě chápete. Jak jste sbírali vy zkušenosti? A v minulosti mě třeba někdo říkál, jenom kvůli tomu, že mám deprese, abych třeba neměla nikdy děti. Má vůbec někdo takové právo nebo ne? Vždyť nikdo přece neví, zda s tím partnerem bude zítra nebo pozítří, jestli mě chápete nebo ne? Já jsem se vždycky musela opírat k někomu nestrannému, třeba k té kartářce, jinak bych fakticky byla celý život stará panna jako moje babička. Jak se obrnit proti takovýmhle lidem? Babička mě vždycky říká, že by si přála, abych měla někdy nějaké děti, přitom mě v ženské otázce nikdy nepodpořila. Musím hledat tu podporu pouze zde. Je to pak hodně smutné, nemyslíte. Přemýšlím, jak vlastně můžu v tom životě sbírat vůbec nějaké životní zkušenosti, když mě v tom pořád někdo vědomě brání. V minulosti mě ani někteří známí třeba vůbec nepodpořili. Jsem v tom potom úplně sama v tom životě. Kde jste brali vy nějakou tu životní podporu? Já jsem si musela vždycky v mé minulosti všechno hodně obhajovat co jsem chtěla. Někdy si v některých věcech připadám úplně sama na všechno, jestli mě rozumíte? Děkuji s pozdravem Lucie. Já jsem mé babičce taky neříkala, jestli se mi jejich partneři líbili nebo ne? Oni mě vždycky říkali, ať se na svoji babičku vykašlu, jinak že v tom životě skončím špatně. Proč jsou lidé, tak nepřející? Jak si může prosadit věci v tom životě, když vás vlastně ve vašich krocích nikdo nepodpoří? Za ty zkušenosti bych byla moc vděčná, jak jste to dělali vy ostatní? Děkuji s pozdravem Lucie. Já bohužel celý život musím jit přes mrtvoly, ale to mě docela hodně mrzí, mě nebaví všechno dělat na tajnačku pořád atd. Už jsem z toho života docela někdy hodně unavená psychicky. Děkuji Lucie :-D

21.01.2020 08:16
Lucie
Dobrý den, já jsem tim myslela, že se mě babička vždycky pletla do mého života. Moje sestra si vždycky žije podle svého a já jsem se celý život snažila, abych žila podle toho, jak si myslí, že bude pro mě dobré podle mých rodičů. Prvního muže jsem si pořídila ve 29 letech a to bylo ještě na tajnačku atd. Bylo z toho docela doma hunbunk velký. Moje mamka to potom probírala i s psycholožkou a u dalšího taky. Asi mám úplně jiné povahové rysy než moje sestra. Ta byla vždycky tajnůskářka nikdy se neptala doma co oni na to. Přiznám se, že se s ní moc nevidám a vidím je zhruba jednou za dva týdny. Tak snad jsem to lépe vysvětlila. Děkuji s pozdravem Lucie :-D

20.01.2020 12:10
DaMu
p.Lucie, to je sice chválihodné, že takhle žijete, ale neodpověděla jste paní Janě na její otázky. A Vy také chcete odpovědi,tak by to asi bylo slušné.Asi tak :-(

20.01.2020 10:40
Lucie
Dobrý den, moje babička mě žádného partnera nikdy neodsouhlasila atd. A všem nám leze vždycky někam, pořád mě diktuje s kým se mám scházet atd a ne, co mám v tom životě dělat a co ne. Já žiju ze dne na den a už vůbec nic neplánuji v tom životě. Beru to co mě ten život přinese a každému ať je houby po tom komu. :-D

19.01.2020 17:15
Jana
Prominte, asi jsem paní Lucie nechápavá, ale proč si tedy babičku pouštíte do svého života ? Jak vám leze do věcí, vy u ní máte uložené nějaké své věci ? A jak ví o vašich partnerech, máte ji stále venku vedle sebe ? Ona v 80 letech stačí vašim mladým nohám ? Když se přenesu do svých dívčích let, moje babička neměla ponětí, kde poletuji a řekla jsem jí jen takové informace o sobě, které jsem sama uznala za vhodné. Ano, musela jsem vyslechnout její babičkovské názory a rady, ale myslela jsem si svoje a zase jsem si šla, kam jsem chtěla a s kým jsem chtěla. Tak nám to, paní Lucie, trochu objasněte, prozatím nevím, jak může 80ti letá babička o vás vědět všechno. Že by na vás nasadila nějaké soukromé "očko" nebo vám někam píchla "štěnici" ?

Stránky:   1     2     3     4     5     6     7     8     9     10     11     12     13     14     15     16     17     18     19     20     21     22     23     24     25  

© 2007 Gipix.net